Archeologie a stavba

Problematiku ochrany kulturního dědictví v souvislosti se stavbou řeší v České republice hned dva zákony – jednak je to zákon stavební, a jednak zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Archeologickému dědictví se památkový zákon věnuje v části třetí Archeologické výzkumy a nálezy § 21 – 24. Pro stavebníka je v tomto směru důležitý zejména jeho § 22, který řeší provádění archeologických výzkumů:

• § 22 ukládá stavebníkovi povinnost ohlásit svůj záměr stavět ještě před tím, než poprvé kopne do země, a následně musí umožnit oprávněné organizaci (ArÚ či jiné) provedení záchranného archeologického výzkumu.
  • ohlašovací povinnost nebývá často dodržována a stojí za množstvím komplikací spojených s vystavováním tzv. expertních listů o provedeném archeologickém výzkumu;
  • expertní listy obsahují vyjádření o pozitivním či negativním archeologickém zjištění a jsou potřeba ke kolaudaci stavby.
• § 22 zároveň řeší i finanční vypořádání, zjednodušeně tak lze říci, že:
  • je-li stavebníkem právnická osoba nebo osoba fyzická, která má se stavbou jakýkoli podnikatelský záměr, jsou náklady na provedení záchranného archeologického výzkumu na bedrech stavebníka;
  • v případě, že se jedná o nepodnikatelský záměr fyzické osoby, tedy jde o stavbu vznikající čistě pro jeho osobní potřebu, hradí se provedení archeologického výzkumu z veřejných zdrojů.